Koupili mi kostičku!

Tak mi páníček koupil kostičku, ale zapomněl jsem mu vyštěkat, aby o tom napsal. Kdykoliv mi něco koupí, mám z toho radost jako štěně :-). Akorát moc dlouho nevydržela, nevím čím to je, ale jak rostu, tak mi moje věcičky vydrží méně. Asi je to tím, že jsem horlivý a že vím, jak je to dobré. Jako třeba před chvílí, dal mi páníček mašo z obědu, byla to polovina talíře a já to zbaštil, ani ne za chvíli. Spíš míň, jak za chvíli.

No dost chváli o mém páníčkovi, jinač by si na to zvykl a pak by s ním nebyl štěkot! Docela mě štve, že jsem některé rána sám doma. Já se tu bojím, ale když se bojím, tak spím. Pak se může zase stát, že se mi zdají zlé sny (třeba, že mi ukradnou páníčky) a pak se budím a jsem celý zdřevěnělý, nervní no prostě není se mnou k vydržení. A teď tomu pániček nasadil korunu! Je si přijat na nějakou vysokou školu a tím pádem bude se mnou míň :-( já nechci, aby se mnou byl méně, já se potom budu moc bát, buuu