O mně

Hmm, co bych o sobě vyštěkal, jsem celkem pohledný pejsek, mám nyní šest let, to znamená, že jsem se narodil mamince v roce 2002. Jsem dítě zimy, mým měsícem je Leden. Konkrétně mám nejraději den 7. To má maminka měla mě a ještě mého bretříčka, černouška. Toho jsem bohužel neměl možnost poznat, jelikož jsem se ocitl po pár týdnech u mé rodiny.

To mě nesl můj pániček pod bundou, já tam byl schovaný a doufal, že se počůrám. Bohužel  mi maminka řekla, že se mám vyčůrat ještě před mou velkou cestou. Potom jsem vyděl nějakého kluka, který byl v pelechu u jedné staré paní (byla to moje babička a bratranec, pozn. Pánička) a tak jsem ihned zalezl do teplouška postýlky. Škoda, že jsem nemohl spinkat, ale  potom by se mi chtělo kadinkat :-) což by nevydržel ten kluk (bratranec, pozn. Pánička).

Opustili jsme starou paní a kluka a byl jsem nesen  (v nějaké dost ošklivé tašce) někam pryč. Vůbec nevím, kde jsem se narodil, ani nevím kde teď bydlím, ale jistě vím, že už v tak útlém věku jsem měl docela talent nečekaně zmizet. Mě se totiž v té škaredé tašce moc nelíbilo a tak jsem z ní vyskočil. Ocitl jsem se na nějakém místě, kde byla spousta takových velikých krychlí, které čoudily a řvaly až mé ouška zaléhali.

No a pak jsem byl na nějakém místě, kde se mi zprvu nelíbilo, ale potom jsem si zvykl. Zasloužila se tomu "čůránková metoda", odnesl to páničkův koberec a taky můj chlupatý zadeček :-( dodnes na to vzpomínám, jako na mé nejhorší chvíle.

V mé rodině jsem dlouhou dobu, během níž jsme prožili spousty vzrůša (jako jízda nějakou menší krychlí, kdy jsem skočil na mého pánička a on potom nějak cukl, celá krychle sebou taky cukla a já potom dostal na svůj chlupatý zadeček :-)), strastí (jako stěhování, o kterém napíšu jindy, jelikož mám z toho ještě nyní docela trauma) a slastí (co mám dodávat, bonbónky, piškotky, kostičky a spousta další mňamky :-)) Mám je rád, oni mě mají rádi a tak doufáme, že budeme spolu šťastní :-)